Duben 2011

Obsession 74. (konec)

25. dubna 2011 v 17:42 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
-O ROK POZDĚJI-

BILL

Všechno to utíkalo jako voda. Čas plynul a s ním se naše životy měnily. Ale dovolím si říct, že už pouze k lepšímu.
Tom se tehdy velmi rychle zotavil. Co nevidět nás pustili z nemocnice. Ale tím začalo spoustu vyřizování s policií a podobně. V Americe a potom i v Německu jsme se dlouho nachodili po soudech. Pořád nás oba kvůli Hanzovi vyslýchali. Nejhorší asi na tom všem bylo, že jsme pořád museli detailně popisovat, co se dělo a nedělo. A to pro mě nejlehčí zrovna nebylo. Ale zvládli jsme to. Časem jsme se dokonce dozvěděli, že Hanz byl doopravdy nemocný a že byl už nejednou zavřený. Takže už nás nic nepřekvapovalo. Ovšem, Hanzovi byl už dávno konec. A myslím, že i pro něj to bylo vysvobození. Všechno časem ustalo a my se zase usadili v našem domečku. Ale přišlo mnoho změň. Dokonce i v našem vztahu. Náš vztah byl den ode dne totiž hezčí, silnější a dokonalejší.

Obsession 73.

22. dubna 2011 v 18:21 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM

"Tomi," uslyším hlas mého andílka a ucítím, jak mě pohladí po ruce. Zvládl jsem to. Žiju. Pousměju se a pomalu propletu naše prsty. Nemůžu se moc hýbat.
"Tome," zašeptá Bill znovu a pohladí mě po té ruce. Trochu si odkašlu, abych mohl promluvit. Zatím nechám oči zavřené. Nechám se překvapit, kde to jsem.
"Opravdu už je z tebe teď... anděl? I ze mě? Nebo jsme se dostali do pekla? Nebo jsem to vážně dokázal?" zašeptám s tichým smíchem. Uslyším, jak trochu chraptím, ale až tak hrozné to není. Myslím, že by mě při tom smíchu i rozbolelo břicho, ale jsem si jistý, že jsem nadopovaný morfinem jako kulturista steroidy. Zaslechnu, jak Bill nosem trošku popotáhne.
"Ne, tys to dokázal, Tome," zašeptá a pohladí mě něžně po tváři, tak jak to dělával vždycky. "Měl bych dojít pro doktora, že ses probral."
"Ještě ne," vydechnu téměř neslyšitelně. Jsem tak rád, že jsem s ním. Nechci, aby nám to kazil nějaký smradlavý doktor v bílém plášti. Oči nechávám stále zavřené. Nechci, aby se tenhle krásný sen rozplynul. Stále mám strach, že to je opravdu jenom sen.

Obsession 72.

21. dubna 2011 v 16:14 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL

Všechno se to semlelo tak strašně rychle. Nepřemýšlel jsem. Okamžitě jsem se rozeběhl k Tomovi a spadl na zem vedle něj. Vzal jsem ho opatrně do náručí. Proboha! Co mu to udělal? Byl jsem tak rád, když jsem ho viděl. Sice nebyl úplně zdravý, ale byl živý a zhruba v pořádku. Ale teď? Opět ho tu vidím celého od krve, jak mi pomalu odchází. Ne! Nesmí mi odejít!
Když se mi podařilo, vzít si ho na sebe, hned jsem mu na tu ránu přitiskl ruku.
"Lásko, tohle ne. Nesmíš mi odejít. Teď ne... no tak, vydrž to," šeptám mu a snažím se i přes ten veškerý pláč mluvit srozumitelně. Mám strach se ho jakkoli dotknout, abych mu neublížil. Je teď tak bezmocný. Tak těžko se mi na něj kouká. Nesmí odejít.
"Bille," zachraptí Tom a zakašle.
"Pššt, nevysiluj se," pohladím ho po hlavičce a skloním se k němu víc. Zase začne hrozivě kašlat, trochu se odkloní a z pusy mu začne kapat krev. Trošku ho přidržím a nechám ho, aby se vykašlal.

Obsession 71.

16. dubna 2011 v 19:41 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM

"Díky," zaplatím taxikářovi a on odjede. Porozhlédnu se kolem sebe. Je tu úplně prázdno. Nedaleko je pár domků, ale stejně nevypadají obydleně. Vzhlédnu a prohlédnu si tenhle polorozpadlý motel. To se mi snad zdá. Kretén jeden. V takový díře ho drží… Snad. Už po cestě jsem volal policii a pro všechny případy i záchranku. Nevím, co se tam všechno může stát. Nejspíš bych měl počkat na policii, ale to by asi nebylo nic platné. Mezitím by mu mohl ublížit a ještě by chtěl výkupné. Stejně by ho za prachy nikomu nedal. Ale když se tam ukážu já sám, možná to přijme. Pokud mu nabídnu sebe namísto něj, možná by to přijal. Samozřejmě, že bych se jím nenechal vošukat, ale zabít. Vzhledem k tomu, co udělal, jsem si jistý, že by moji hlavu na špalku uvítal.

Obsession 70.

13. dubna 2011 v 20:34 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM

Zavěsím a naplno se rozbrečím. Položím iPhone na stolek, schoulím se do klubíčka a začnu brečet ještě hlasitěji. Jak někdo může být tak krutý, že by tohle Billovi udělal? Jak mu může způsobovat takovou bolest? Jsem opravdu šťastný, že je živý a celý, ale tohle? Tohle už je moc. Ten chlap je zrůda. Hnusný, odporný monstrum! Až ho najdu, vyříznu mu to jeho bezcitný srdce z těla! A pověsím si ho doma namísto medaile. Zkurvysyn zasranej.
Ale jak ho mám najít? Jak mám Billa k sakru najít? Nestihl mi říct, kde jsou a od toho zmrda se to nedozvím. Takže musím najít jiný způsob. Hlavně musím najít způsob, jak se tam dostat, když mám z auta kostku plechu a železa. Sakra! To je tak na hovno! Ale, jak najít, kde je… Hmmm…

Obsession 69.

10. dubna 2011 v 17:03 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL

Ihned se odšoupnu dál a vystrašeně se koukám. Tak a teď mě zbije. Budiž, ať si tedy uleví. Hned podle jeho výrazu poznám, že je pořádně nasraný.
"Pojď sem," čapne mě bez citu za ruku a táhne mě po zemi vedle do pokoje.
"Auu, pusť, pusť!" táhne mě ještě ke všemu za tu zlomenou ruku. Idiot. Ale jako by ho to najednou vůbec nezajímalo.
"Zmrd jeden. Zkurvysyn..." nadává nahlas a vztekle mě posadí na židli. Začne mě k ní přivazovat. Nechápu, o kom mluví.
"Ne, prosím!" pracně se mu vyškrábu ze sevření a uteču od něj stranou. "Nepřivazuj mě!"
"Bille, ihned sem pojď, nebo ti roztrhám zase prdel! Dělej!!" zařve. Ještě jsem ho neslyšel takhle mluvit. A to byl často hnusný.
"Tak mě nepřivazuj. Nic jsem ti neudělal," řeknu a udělám asi dva kroky blíž k němu.
"Tak si tu sedni na prdel, ať tě mám kurva na očích!" zakřičí a začne si vytahovat cigarety.
"Jsem-jsem tady," mám z něj teď celkem i strach. Posadím se na tu židli. Nechápu, proč se najednou tak chová. Že jsem ho naštval, protože jsem se zamknul, bych chápal. Ale on na někoho nadával. Odhodí krabičku cigaret na stůl a jednu si zapálí. Začne vynervovaně chodit po místnosti a při tom rychle kouří. S takovou chutí bych si taky zapálil. Ale ještě raději bych mu to cigáro típnul o ksicht.

Obsession 68.

7. dubna 2011 v 18:21 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
"Nech ho být, ty zmrde!" zakřičel jsem, ale on se po Billovi sápal dál. Líbal ho na krku a hnusně ho olizoval. Bill plakal a snažil sebou škubat, ale ten hajzl ho nepustil.
"Slyšíš? Nech ho kurva bejt!" zařvu a snažím se vyprostit z provazů, ale nešlo mi to. Najednou se na mě ten zkurvysyn hnusně usmál a přirazil do Billova zadku, z jehož úst se vydralo hlasité křičení. Celý se prohnul a stále křičel a brečel bolestí.
"Tome, prosím pomoz mi. Nenech ho mi ubližovat. Já tě potřebuju. Miluju tě. Vrať se. Prosím." - To už bylo to jediné, co jsem vnímal.

Najednou se moje noční můra rozplynula a místo ní se ozval nepříjemný pípající zvuk. Pomalu jsem od sebe rozlepil oči a ztěžka vydechl. Viděl jsem rozmazaně a světlo mě úplně oslepilo. Trvalo nějakou dobu, než jsem si přivykl slunečnímu světlu. Když už jsem rozeznal bílé stěny pokoje, byl jsem schopný trochu pootočit hlavou, i když mě v tu chvíli silně rozbolela. Byl jsem v nějakém bílém pokoji. Připomnělo mi to nemocniční pokoj, což by vysvětloval i ten nepříjemný pípající zvuk, který se mi stále ozýval za hlavou. Měl jsem sto chutí ho vyrvat a rozšlapat. Ale nic jsem necítil.

Obsession 67

4. dubna 2011 v 16:59 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL

Náhle mě probudila silná bolest hlavy, a pak se k tomu přidalo rovnou celé tělo. Cítil jsem se jako... znásilněný. Všechno mě bolelo a sotva jsem se pohnul. Nikde nikdo nebyl. Bylo tu naprosté ticho. Pootočil jsem se, trošku se posadil. Zjistil jsem, že je už večer. Bylo něco málo po osmé hodině. Strašně mě bolel zadek, ani jsem na něj nedosedl. Celý ubrečený jsem se posadil. Pode mnou byla krev. Jediné, co jsem v tenhle okamžik dokázal, bylo se rozbrečet. Aspoň jsem se zakryl lehkou přikrývkou. Netušil jsem, kde ten hajzl je. Ale byl jsem raději tiše, aspoň jsem se o to snažil. Došlo mi, co se stalo. Co mi provedl. Povedlo se mu to. To bylo to, co Tom nikdy nechtěl. Vždy mi říkal, že mu nedovolí, aby mi ublížil. Stalo se. Teď už mě nemá kdo ochránit.

Nakonec jsem se zvedl, popadl svoje oblečení, co jsem měl na zemi pohozené, a tiše se rozešel do koupelny. Netušil jsem, kde je. Rychle jsem se zavřel a zamknul. Ihned jsem si vlezl do sprchového koutu. Mmh, byla to taková úleva. Konečně jsem měl pocit, že ze sebe smývám veškerou tu špínu, kterou jsem na sobě díky němu cítil. Každá kapka vody mě uvolňovala. Bylo to příjemné. Hlavně jsem ze sebe smyl všechnu tu zaschlou krev a že jí bylo požehnaně. Tolik to bolelo. To, co se mi stalo tehdy s Tomem, bylo nic oproti tomuhle. Cítil jsem to. Byl jsem natržený a hodně.
Sprchoval jsem se dlouho. Když jsem vylezl ze sprchového koutu ven, vzal jsem si nějaký nepoužitý ručník, a hned se důkladně osušil. Oblékl jsem se do svého oblečení, i když se mi do něj vůbec nechtělo. Bylo ušpiněné a přece jen asi po včerejšku i trošku propocené, ale nic jsem tu neměl. Při myšlence na krásný bílý župan, který tu byl k dispozici, jsem se jen otřásl. Uvědomil jsem si, že by toho lehkého oděvu mohl Hanz rychle využít. Proto jsem si vzal raději to použité oblečení. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Tváře jsem měl oteklé, začaly se mi tvořit podlitiny a modřiny. Ret jsem měl roztrhnutý. Vypadal jsem otřesně. Zrovna, jsem se chystal vyjít z koupelny ven, když jsem zaslechl, jak za sebou bouchnul dveřmi. Vrátil se.

Obsession 66.

1. dubna 2011 v 17:19 | _Teri_ |  Obssesion
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
"Jak dlouho... jsi tohle chystal?" řeknu po chvíli ticha. Nedá mi to se nezeptat na tenhle jeho nechutný plán.
"...dlouho," uzná a opět si dojde sednout na židli. "Nejspíš se nic z tohohle nemuselo stát, už jsi dávno mohl být můj. Jenomže tvůj milovaný bratr to všechno tolik zpackal," zamlaská s povzdechem. "Ale ten plán odjet sem do Ameriky, to mu musím nechat. Byl dobrý."
Propíchnu ho zle očima.
"Jak jsi věděl, kde jsme?" Jenom s úsměvem pozvedne můj mobil. Nechápavě svraštím obočí.
"Jak jsi věděl, co děláme?" Tom se tehdy nemýlil. Měl napíchnuté naše mobily.
"Kde myslíš?"
"Všude," řeknu rozechvělým hlasem.
"Máte doma kamery. Třeba u tebe v pokoji. Víš, jak máš toho krásnýho velkýho medvídka na skříni? Bylo mi ho líto, ale místo oka má kameru," usměje se. Chytnu se za pusu.
"Pane bože. Ten... je ještě od táty," povzdechnu a cítím, jak mě pálí opět slzy. "Jak jsi mohl! Kde jsou všude kamery?"
"U tebe v pokoji, v kuchyni, v obýváku..." pokrčí rameny.