Obsession 15.

27. října 2010 v 22:32 | _Teri_ |  Obssesion
autor: Mischa* :o* & Turmawenne


TOM

Když vylezu ze sprchy, omotám si kolem pasu ručník a jdu do pokoje. Tam si obléknu boxerky a jdu najít Billa. Prostě musím zjistit, jestli už ho někomu kouřil nebo ne. Pořád mě to trápí… Chtěl jsem být první a jediný. Jako on je můj. Chtěl jsem být jedinečný. Povzdechnu, poškrabu se na břiše a zavolám po domě jeho jméno.
"Bille…"
"Anoo?" zaslechl jsem. Byl zřejmě v kuchyni. Tak jsem tam došel.
"Bille?" nakouknu dovnitř.
"Ano?" usmál se na mě. Zrovna se cpal čokoládou.
"Ty… uhm…" dojdu k lince, opřu se o ni a koukám po kuchyni. "Pořád jsi mi ještě neodpověděl, jestli jsi ho už někomu kouřil."
"Proč to chceš vědět?" usměje se a zbytek čokolády uklidí.
"Zajímá mě to," pokrčím rameny, po čemž si založím ruce na hrudi.
"Kouřil jsem tě špatně?"
"O tom se teď nebavíme…" Bill kouká do země a nic neříká…
"Kouřil jsi ho někomu nebo ne?" řeknu jasně a pozvednu obočí. Řekni NE, řekni NE…
"No, jak se to vezme," řekne a semkne rty k sobě, stydí se.


"Co prosim?" zvýším hlas. To se mi snad zdá!
"Proč na mě zvyšuješ hlas?" zeptá se tak tiše jako malé dítě. Ignoruji jeho otázku.
"Jak se to vezme?!" Bill mlčí, dívá se pořád jinam. Tváře mu zrůžověly. Popadnu ho za rameno.
"Odpověz!"
"Nekřič na mě," řekne a podívá se mi do očí. "Jo, kouřil…" řekne a sklopí oči. Zaraženě vydechnu a pustím ho.
"…komu?"
"Nechci o tom mluvit, Tome… ne," řekne a snaží se odejít. Okamžitě ho chytím a přitáhnu zpátky.
"KDO to byl?" zopakuju mu a čekám na odpověď.
"Auu," zakňučí. Asi jsem ho stiskl moc pevně, tak povolím.
"Odpovíš už?" procedím skrz zuby.
"Byl jsem opilý a on taky… Je to hrozně let…" začne tiše počítat. "Řekl bych, že 8 let…"
"Kdo to byl?" zopakuju nejmíň po stopadesáté a začnu mu drtit vzteky ruku, tak ho pustím a sevřu ruce v pěst.

"An-Andreas…" řekne a podívá se na mě.
"To si děláš prdel?! Ten zasranej gay?!" zařvu. Andy je můj kámoš, ale tohle je tedy moc!
"Prosím tě nekřič, proč se rozčiluješ? Je to 8 let zpátky a je to… můj problém," řekne a rozhodí rukama.
"Jo, to máš pravdu, že to je tvůj problém! JENOM tvůj problém!" zakřičím na něj a jdu pryč. To se mi snad zdá! Ani nevím, co mě na tom tolik sere. Jestli ho kouřil zrovna Andymu nebo že já nebyl první a nebo že se ho dotýkal někdo jiný. Ale sere mě to. A to hodně. Vzteky kopnu na chodbě do vázy a ona se rozbije. Nasraně jdu nahoru do svého.
"Tome, počkej… Proč na mě takhle křičíš? Byli jsme oba opilý a on začal… Prostě se to stalo," řekne naprosto klidně, ale v očích má vepsanou omluvu.
"Dej mi pokoj. Mně je to u prdele. Je mi to už celý u prdele!" vyjedu na něj.
"Děláš, jako bych byl tvůj majetek. Kdybych ti měl vyčítat každou tvojí holku, kterou sis vzal kdy na hotel, budu tu jak dlouho. Kurvil ses a nikdo ti to nevyčítal," řekne už naštvaně.
"V tom případě bych měl zase začít!" zařvu a jdu po schodech nahoru. Řekl jsem to sice jen ze vzteku, ale…
"Však začni… Už jsi vlastně začal," řekne hodně tiše a se slzami v očích jde do koupelny.
"Ne, nezačal. Ale teprv začnu. A už za mnou nelez, že něco chceš!" prásknu za sebou dveřmi od pokoje a zamknu. Vynervovaně spadnu do postele, nasadím si sluchátka a pustím naplno hudbu. Zapálím si a snažím se uklidnit.

Nevím, proč mě to vlastně tolik štve. Neřekl mi to a pak prostě dělá, jakože nic? Holky a kluci jsou sakra něco jinýho! Navíc s Andreasem?! Kretén jeden! To si s nim vyřídím! Děsně mě sere, že se Billa dotýkal jiný kluk než jenom já. Ještě víc mě sere, že mi to vůbec neřekl. A nejvíc mě sere… ani nevím co. Celý mě to sere. Jsem nasraný a nasraný a nasraný! Nejradši bych se sebral a vypadnul z tohohle zasranýho domu. Chtěl jsem být jeho první! On byl taky můj první, do háje! Já se na to vyseru!


Už je večer a mám hlad, takže je načase si udělat něco k jídlu. Sejdu dolů do kuchyně. Vyndám si z lednice šunku, sýr, nějakou zeleninu a začnu si dělat toasty. Billa jsem neviděl, ani neslyšel. Celý den byl u sebe v pokoji, stejně jako já u sebe. Co dělal, netuším a je mi to i celkem fuk. Až teď, když jsem si dělal večeři, jsem něco zaslechl. Přišel do kuchyně, ale jakmile mě uviděl, vzal si jen pití a otočil se k odchodu. Neřeším ho a umyju si ruce. Začnu si kydat na toast hořčici.
"Tome, proč jsi na mě tak křičel? Já ti to chtěl vysvětlit a tys mě nenechal říct ani slovo," řekne a položí skleničku. Pomalu jde ke mně.
"Už to neřeš. Mně je to fuk," řeknu bez zájmu a ani se na něj nepodívám, věnuji se přípravě mého toastu.
"Ale mně ne. Mně to mrzí a chci ti to objasnit," dojde až ke mně a chytne mě za rameno. Okamžitě se mu vytrhnu.
"Vůbec na mě nehrabej!" vyjedu na něj. "A strč si ty svoje výmluvy do prdele, jasný?! Už mě to nezajímá!" seberu si svůj toast i s talířem a jdu do svého pokoje. Ať si jde radši za Andreasem nebo jiným buzerantem a pěkně si to užijou. Já už na tohle seru. Bill už neřekne ani slovo. Jen slyším, jak se nahlas rozbrečel a šel ven. Asi na zahradu. Zamknu se u sebe v pokoji a pustím si nějaký film.

-DALŠÍ DEN-

Vezmu si boxerky a jdu do koupelny. Už jsem unavený, takže si chci jít lehnout. Je už celkem pozdě. Ve dveřích od koupelny se ale srazím s Billem.
"Uhm… promiň," ustoupím, aby mohl projít, a dívám se na něj.
"V pořádku," řekne jen suše a rozejde se po chodbě k sobě do pokoje. Za celý den se mnou nepromluvil ani slovo, ne že já bych s ním mluvil. Ale chodíme kolem sebe jako duchové a upřímně mě to začíná deptat. Navíc mě začíná sžírat svědomí. Asi jsem to vážně včera dost přepísknul. Choval jsem se jako hovado. S povzdechem se zavřu v koupelně a vykonám hygienu.

Po sprše se jen v boxerkách vydám zpět do pokoje, ale poté, co chvíli koukám na Billovy dveře, povzdechnu a dojdu k nim. Nervózně zaklepu a skousnu si ret.
"Ano?" ozve se. Otevřu a podívám se na něj.
"Můžu…?" Jen kývne, ale ani se na mě nepodívá. Tiše si k němu přisednu na kraj postele a začnu si kousat dolní ret. Přemýšlím, jak začít a co mu říct. Po chvilce se na mě podívá.
"Potřebuješ něco?"
"No…" povzdechnu a začnu si nervózně hrát s prsty. Obvykle nemívám takovéhle problémy se vyjádřit nebo se mu za něco omluvit. Obvykle ovšem také nedělám takové scény a nechovám se k němu jako totální pičus. Bill se zvedne z postele a zapálí si cigaretu. Všimnu si, že jedna krabička už je prázdná a z druhé už mu chybí víc jak půlka. Vydechnu a polknu.
"Omlouvám se," pípnu potichu. Prudce se na mě otočí a pootevře rty.
"Cože?"
"Já se omlouvám," řeknu trochu hlasitěji a provinile pozoruji koberec. Určitě mě teď bude chtít potrápit.
"To nemusíš… Ale děkuju," řekne a stoupne si pak k oknu, zády ke mně.
"Ano, to musím. Mrzí mě to. Choval jsem se jako dement," polknu a protřu si oči, protože mě v nich začaly štípat slzy. Viděl jsem, jak si utírá slzy.
"Hmm…" řekne jen a dál mlčí.
"Já… myslel jsem, že… budu tvůj první. Chtěl jsem být první. Chtěl jsem být jediný. Jako ty můj," zlomí se mi hlas a znovu se mi do očí naženou slzy, tak rychle zamrkám a pevně semknu oční víčka k sobě. Už se zas chovám jak uřvaná mařena.
"Byl jsem opilý a půlku si nepamatuju, ty jsi byl a budeš první. S Andym to byla blbost, jen hra. Ten idiot mě tehdy div nevojel," řekne a trošku si popotáhne. "S tebou to bylo poprvé, bylo to upřímný a od srdce. Ale to je fuk, stejně jsi mi už stihnul oznámit, abych na tebe nahrabal a že se budeš kurvit. Tak hodně štěstí." Sotva to dořekne, rychle típne cigaretu. Zakryje si oči dlaněmi a vyjde z pokoje. Nechce, abych ho viděl brečet. Skloním hlavu a jen sleduji koberec. Otřu si z tváře slzu a tiše sedím a čekám. Budu tu tak dlouho, dokud se nevrátí.

Po chvilce se vrátil. Oči měl úplně červené. Musel probrečet celý den a noc. Hned šel a vzal si další cigaretu.
"Ještě něco?" zeptal se.
"Vlastně… ne," zašeptám a smutně ho pozoruji. Tak rychle kouřit jsem ho snad nikdy neviděl.
"Je to osm let zpátky. Já byl ještě opilej a on taky. A ty mi tady děláš scénu, jako kdybych to udělal dnes nebo včera. Myslíš, že mi to bylo příjemný? NE!" řekne naštvaně. "Já jsem tě nechal, aby ses mě dotýkal, aby sis dělal, co chceš… Vyčítal jsem ti ty děvky, kterých jsi měl na pokoji stovky?" řekne a opět mu klesá hlas pod tón.
"Jenomže holky a kluci jsou, Bille, něco jinýho," zvednu se. "A prostě… vadí mi pomyšlení na to, že se tě dotýkal někdo jiný kromě mě… spíš, že se tě dotýkal jiný kluk," skloním provinile hlavu. "Ale to je jedno. To nepochopíš… Tak… prostě promiň. Chtěl jsem, abys věděl, že mě mrzí, jak jsem se k tobě choval. To už jsem řekl, takže můžu jít. Dobrou," povzdechnu a pomalu se šourám z jeho pokoje. Tak rád bych teď slyšel, kdyby mě požádal o to, abych tu s ním zůstal…
"Já to chápu, Tome. Promiň. Já tvou omluvu přijímám. Jen… mrzelo mě, jak jsi na mě křičel a to, co jsi mi řekl. Ale omluvil ses a to je hlavní. Děkuju," řekne najednou. Smutně přikývnu a zas se rozejdu. Vezmu kliku, abych mohl zavřít.
"Tak dobrou…"

"Tome, počkej," típne cigáro a jde ke mně. Oh, ano, ano, ano! ANO!
"…hm?" podívám se na něj. Snad to nevypadá nijak vesele. Dojde těsně ke mně a koukne se mi do očí.
"Mrzí mě to. Nechci se hádat, už ne, prosím." No, sice jsem čekal něco jinýho…
"Jo, mně to taky mrzí. Už se hádat nebudeme… Tak ahoj." Ať mě políbí, prosím.
"To teď jen tak odejdeš…?" řekne smutně. Oh, nezklamal. Přesně podle mého očekávání.
"A co mám tak dělat?" řeknu smutně a pozoruju zem. To musí přece zabrat, no ne?
"Já-já nevím," koktne a vztáhne ke mně ruku, že by mě pohladil, ale hned ji stáhne. On to vzal do prdele vážně. Kurva. Aaaah bože… Tak mu tedy ruku přichytím a položím si tvář do jeho dlaně. Spokojeně zavřu oči. Pak ho políbím zevnitř na zápěstí. Zůstane se na mě koukat a tou rukou mi pak sjede sám po tváři.
"Děkuju," řekne potichoučku a sklopí oči.
"Nemyslel jsem to vážně s tím dotýkáním. Byl jsem naštvaný. Promiň," zašeptám. Nejistě vztáhnu ruku k jeho obličeji a jemně ho pohladím po tváři.
"Ale já to vážně vzal. Nebudu se tě dotýkat, když to nebudeš sám chtít," řekne a jde tváří proti mé dlani, čímž mi dá najevo, že se mu to líbí.
"Dotýkej se mě, kdykoliv se ti zachce," pousměju se. Druhou rukou ho opatrně obejmu kolem pasu a prstem levé ruky mu přejedu jemně po spodním rtu.
"Nejde to tak rychle změnit," namítne, ale slabě se usměje. Hned rty pootevře. Bříškem prstu zajedu dovnitř na mokrou stranu a fascinovaně ho sleduji. Maličko podzvedne jazýček a dívá se mi přímo do očí. Soustředí se. Pomalu přes koutek vyjedu na jeho horní ret. Maličko se usměje a přivře oči. Prstík pomalu stáhnu a s úsměvem ho nějakou dobu sleduji. Otevře oči a sklopí provinile hlavu. Hned na to se nevinně usměje.

Pomalu si Billovo tělo přivinu do své náruče, čímž si ho k sobě přitisknu. Jsem stále trochu nejistý, ale nemyslím si, že mě odstrčí. Na to se mu to příliš líbí. Přiblížím se k němu a začnu se váhavě třít o jeho rty svými. Chvíli se mnou spolupracuje, ale pak na chvilku sklopí hlavu a jen mě pevně obejme.
"Mám uvnitř tak zvláštní pocit. Tolik tě potřebuju, tolik, Tome," vydechne mi na krk.
"Jsem tu přece s tebou…" zavřu spokojeně oči a pohladím ho po zádech.
"Už bez tebe nechci být ani okamžik."
"Bille, notak…" přivinu si ho k sobě ještě víc a povzdechnu. Po chvilce se odtáhne a podívá se mi do očí.
"Děkuju za všechno."
"Nemáš mi za co děkovat," pohladím ho starostlivě po tváři. Tak strašně rád bych věděl, co se mu honí hlavou…
"Smím ti… dát pusu?" zeptá se.
"Klidně mi vylíbej duši z těla," zasměju se a jemně ho políbím. Zhluboka se nadechne a začne mě něžně líbat.
"Chyť se," zašeptám mezi polibky a vezmu ho do náruče. Bože, je tak lehoučký. Obmotá mi ruce kolem krku a pořád mě líbá. Donesu ho k posteli, kam ho položím. Tím nás od sebe odtrhnu. Po čtyřech k němu dolezu a zůstanu nad ním takhle klečet, znovu připraven ho líbat.
"Bože, pojď ke mně," vzlykne a přitáhne si mě k sobě. Začne mě znovu líbat. Povytáhnu ho výš k polštáři a saji mu horní ret. Přestanu a přesunu se na dolní. Hraju si s ním, jemně do něj koušu, ale pomalu si uvědomím, jak moc ho potřebuju cítit. Přestanu s těmi hračičkami a začnu ho líbat mnohem dychtivěji.

"Mhh," oddechne a chytne si mě za týl a tiskne mě víc na sebe. Druhou rukou mě začne hladit po zádech. Jazykem se snaží dobýt ke mně do pusinky. Pohladím ho po stehně a dám mu pomalinku nohy od sebe, aby ho nechytla křeč jako naposledy. Lehnu si mezi jeho nohy, abych ho nerozmáčkl, a pootevřu víc rty, aby si vlezl jazýčkem ke mně do pusinky. Sladce se usměje a hned toho samozřejmě využije. Jazykem hned vklouzne dovnitř a už od začátku dost hluboko. Rukou mu pomalu zajedu pod tílko a začnu ho hladit po bříšku. Jazykem žduchám do jeho jazyka a točím se kolem něj. Trošku se prohne a tlumeně zafuní nosem.
Přestane si hrát s mým jazykem, zato plně útočí svými rty na moje. Poctivě mu to oplácím a hrnu mu tílko nahoru. Už jen potřebuji, aby se nadzvedl a já mu ho mohl sundat. Hned tak udělá, čímž mi vyjde vstříc. Hodím ho někam vedle postele a dlaněmi začnu jezdit po jeho nahém těle. Je tak hebký a křehký. Sjedu mu na boky a za stálého líbání nás přetočím tak, abych ležel pod ním. Jednou rukou mu zajedu pod tepláky i boxerky a začnu ho hladit po zadku. Vzdychnu a přejedu mu jazykem po horním rtu. Prohne se nade mnou jako kočička a vzdychne. Začne mě líbat rychleji a vášnivěji. Jednou rukou mi začne přejíždět po boku a tisknout ho.

Dlouhou dobu se jenom tak líbáme a hladíme a já už cítím, jak zase začínám tvrdnout. No, není to poprvé ani naposledy. Nenápadně vjedu rukou mezi naše těla a opatrně si ohmatám Billův rozkrok. No, aspoň nejsem sám. Hned se roztomile pousměje a odtáhne se.
"Co to děláš?" usměje se.
"Ale nic… Nejsou ti ty tepláčky trošku těsný?" zaculím se. Opřu se na loktech a čekám, zda-li si je sundá.
"Víc než těsný, ale… já za to nemůžu," pousměje se.
"Tak je svlíkni," přejedu si jazykem přes suché rty. Usměje se a začne si je pomalu svlékat. Teď jsme oba nastejno. Jen v boxerkách. Dohlédnu na to, aby dosednul svým rozkrokem přesně na můj a pomalu se přesunu do sedu. Jak seděl obkročmo, omotám si kolem boků jeho nohy a sevřu ho v náruči.
"Mmhh," oddechne hned a zhoupne se na mě. Je to tak těsné a naprosto přesné.
"Odhrň si prosím tě vlasy," požádám ho, jelikož sám nemůžu, když ho držím. Dá si je hned poslušně stranou Vděčně se na něj usměji, nakloním hlavu ke straně a začnu ho něžně líbat na krku. Hned ho napne a zakloní trošku hlavu. Jednou rukou ho hladím po zádech v oblasti lopatek a druhou klesám pomalu níž k jeho boxerkám. Polibky mu zaplavuji sametový krk, od čelisti až po klíční kost. Nemusí ani mluvit. O jeho pocitech vypovídají jeho hluboké vzdechy. Ani nevím, co mě to najednou popadne, ale dostanu chuť dostat se mu k zadečku víc a intimněji, než kdy dřív. Bez problémů rukou zajedu za jeho boxerky na zadeček a začnu ho po něm hladit. Přestanu ho líbat a namísto toho mu začnu okusovat krk a značkovat si ho. Tam, kde ho jemně kousnu zoubky, mu zůstávají maličké červené skvrnky.

"Ne, cucfleky ne," šeptne potichu.
"Neboj se," začnu ho tedy olizovat a pobaveně sleduji jeho náhlou změnu výrazu. Začne se všelijak kroutit a tiše sténat. Zatímco ho zaměstnávám nahoře, nepatrně a váhavě prostředníčkem zajedu na jeho čárku, která rozpuluje jeho zadeček. Ihned se narovná a tak mi trošku vyhoví. Pomalinku a stále na rozpacích jedu prstíkem po čárce stále níž, až se dostávám hlouběji mezi jeho půlky. Nikdy jsem tohle nedělal. Ale… gayové to dělají běžně, ne? Najednou stáhne půlky. Hm a to jsem ani nedojel k otvoru…
"Promiň," šeptnu a zas rukou pomalu vyjedu.
"Mně to nevadí, jen… ještě ne," šeptne. Přikývnu a položím se na záda. Přichytím ho oběma rukama za zadeček a začnu s ním na sobě hýbat, aby se nám o sebe pěkně třely penisy. Začíná mě kurva docela tlačit. Vrátím se k jeho pusince, drze si k němu vlezu jazýčkem a hned začnu pošťuchováním provokovat jeho. Hned si začne hrát taky a sám se začne třít. Ale ne na dlouho. Po chvilce mě dlouze s úsměvem políbí a lehne si na mou hruď.
Hm a mam po prdeli… To bude tedy zábavná noc, až mi poslintá celý hrudník a pak tam budu mít vyrážku. Ach jo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi pravidelný čtenář povídky "Obsession" ?

click 100% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama