Obsession 13.

20. října 2010 v 17:18 | _Teri_ |  Obssesion
autor: Mischa* :o* & Turmawenne


-O 5 DNŮ POZDĚJI-

Válím se jen v plavkách na zahradě, na lehátku. Dnes je opravdu krásný den, 30 nad nulou a slunce svítí jako šílený. Oh, něco pro mě. Až se přehřeju, vlezu do bazénu. Jo, to bude pohodlíčko. Mmmhmm…
Projde kolem mě Bill v plavkách. Prohlédnu si s úsměvem jeho tělo. Většina modřin už mu skoro zmizela. Cucfleky už taky zmizely, díkybohu. Usměje se na mě. Má tak rozkošný a sladký úsměv. Hned se mi vybaví ten hnusný hajzl a poslední dopis. Dokázal bych ho snad odrecitovat.
"Nesmíš tolik zlobit, ubližuješ tím mně i sobě. Naše příští setkání bude doufám milejší, nebo si to snad nezasloužím? Pochop už prosím - mě se nezbavíš, patříš mi. Už se opět těším, až tě ochutnám, jsi tak nebezpečně sladký. Mmh..."
Znovu mě popadne nehorázný  vztek při té vzpomínce. Zatnu pěsti a snažím se zhluboka dýchat. Bill tenhle poslední dopis neviděl. Raději jsem ho vyhodil. Rozhodně by ho to rozhodilo a musel by znovu na toho zmrda myslet. Takhle už je mu fajn. Musím ho chránit…


BILL

Dnes bylo doopravdy nádherně. Byl by hřích nevyjít ven na slunce. Miloval jsem, když jsem byl opálený. Přišlo mi, jako kdyby moje pokožka byla ještě  víc jemnější než kdykoli jindy.
Tomovi jsem věnoval sladký  úsměv a lehl jsem si na druhé lehátko vedle něj. Jen jsem spokojeně zavrněl a zavřel oči. Bylo mi dobře. Navíc, nerad bych to zakřiknul, ale ani ten idiot už neposlal žádný dopis. Snad jako by se nad mým životem konečně rozjasnilo slunce. I mezi mnou a Tomem již bylo vše lepší. Ani jednou jsme se za těch pár dnů nepohádali. Naopak, jsme si byli blízcí víc než kdy jindy. Ale nic se mezi námi nedělo. Spíš téměř nic. Padlo jen několik něžných polibků a doteků. Oba jsme po nich toužili. I když to bylo trestné a zakázané, nemohl jsem odolat. Nikdy předtím jsem si nevšiml toho, jak je můj bratr okouzlující a sexy.
Ale teď jsem to vnímal každým dnem, každou hodinou, minutou i sekundou víc a víc. Tolik mě přitahoval. Jen jsem se bál dělat něco víc. Pokoušet se o něco. Nerad bych se dočkal toho, že se ode mě jednoho dne odtáhne a řekne mi něco ve smyslu: "Bille, tohle už nikdy víc!" Tohle jsem opravdu nechtěl a doufám, že se toho nikdy nedočkám. Vina by stejně byla na nás obou. Chtěli jsme to oba. A pokud má tohle pokračovat, ať to pokračuje.  
Po chvilce slunění a trapného ticha jsem otevřel oči a podíval se na něj. Ale to jsem zřejmě dělat neměl. Měli jsme s Tomem ve zvyku se polévat vodou. Jen tak jsme se vždy nejlépe opálili. Ale teď, když jsem viděl jeho vypracované tělo, po kterém stékaly kapičky vody, zatajil se mi dech. V ten okamžik jsem si přál být alespoň jednou z těch kapiček a klouzat po jeho těle.
"Ahm... nemáš žízeň?" zeptám se ho po chvilce a usměju se.
"Mmhmm... ani ne," vydechne a aniž by se na mě podíval, dál se sluní. Má zavřené oči a pravidelně se mu zvedá hrudník, jak dýchá.
"Dobře, já jen, že si jdu pro pití," odvětím. Seberu se a zajdu tiše dovnitř do domu. Vezmu si jen skleničku obyčejné vody a vrátím se zpět. Když tam přijdu, Tom je už otočený na břiše.
"Nechceš namazat záda? Spálíš se," řeknu a posadím se na svoje lehátko.
"Jestli se ti chce," zamumlá.
"Nedělá mi to problém. Jen nechci, abys pak naříkal, že máš spálený záda," usměju se a odskočím si jen pro krém na opalování. Do dvou minut jsem zpět. Nahnu se nad něj a na záda mu dám trošku toho krému a začnu to pomalu roztírat.

"Mmhmm... Tím by ses mohl živit," zavrní.
"Ale, ale... nepřeháněj," šeptnu a pokračuju. Vychutnávám si to, jak se ho dotýkám a vždy dlaněmi zajedu trošku na jeho boky a pohladím ho po nich.
"Ooh... To je krásný," zamumlá spokojeně a zavrtí se.
Zasměju se. "Aby ses z toho ahm... nezbláznil."
"No..." zasměje se. "Tak radši už přestaň. Už jsi mě namazal. Díky." Pousměju se.
"Dobře..." potutelně se usměju a rukama vyjedu nahoru. Přejedu mu přes krk a pohladím ho. Sehnu se k němu dolů. Tom se přetočí na záda, aby na mě viděl.
"Co to děláš?"
"Jen jsem tě chtěl pohladit."
"...aha. Tak dobře," pousměje se a zastíní si oči rukou před sluníčkem, které na něj svítí přes mé rameno.
"Řekl jsi to tak, jako bych něco provedl. Něco strašného," pozvednu obočí a stoupnu si tak, aby mu sluníčko nesvítilo přímo do obličeje.
"Hovno," rozesměje se.
"Ale no tak, jak to mluvíš, synu," zeptám se se smíchem, až se chytnu za bříško. Mám pocit, jako by se zbláznil. On tak snadno mění tón hlasu. Jednou mi to přijde, jako by mi nejraději vlepil facku, a pak mi jako největší frajer řekne stroze "hovno".
"Normálně," směje se se mnou a kroutí hlavou.
"Za to tě budu muset pokárat, aby ses naučil, že takhle se nemluví!" řeknu na oko přísně.
"A použiješ i násilí?" zakření se.
"Když to bude nutné," pokrčím rameny s úsměvem.
"Oh sakra, už se bojím," ušklíbne se pobaveně. Jakmile to udělá, v rychlosti se k němu sehnu, chytnu mu ruce jednou rukou a tou druhou ho začnu lechtat.
"Tak to bys měl," směju se.
"Přestaň, ty malej švábe!" vytrhne mi se smíchem ruce a vyskočí na nohy. Chytne mě kolem pasu a nese mě k bazénu.
"Nee, prosím tě nee, ještě to není... teplý!" křiknu a pevně se ho chytnu kolem krku. Jestli půjdu dolů, tak jde se mnou.
"Pusť se a nechám tě být. Ale pusť se. Asi mam ty záda spálený," sykne.
"Jak ti to můžu věřit? Ty mě tam hodíš a utopíš mě," zasměju se a pomalu ho teda pustím. Už jen čekám, co se bude dít. Ani nemusím čekat dlouho. Hned na to mě hodí do vody.
"Aaa," stačím zakřičet a spadnu do vody. Aspoň, že ho ta voda pořádně postříkala, jak mě tam hodil. Jelikož jsem se stačil předtím nadechnout, zůstanu pod vodou. Ale neplavu, nehýbu se.

"Bille?" ozve se tlumeně nad vodou. Nevyplavu. Jak on ke mně, tak já k němu. Tom za mnou skočí, hned mě popadne kolem pasu a vytáhne nad vodu. Chvíli to ještě vydržím a vůbec nereaguju. Ale po chvilce se zprudka nadechnu a začnu kašlat.
"Co si myslíš, žes tam dělal, ty pitomče?" Drží mě jednou rukou u sebe a druhou mi vezme tvář do dlaně.
"Plaval," šeptnu nevinně a koukám na něj. Je to tak příjemný, že mě u sebe drží. Tohle jsem chtěl, po tom jsem vyloženě toužil. Tom s povzdechem zakroutí hlavou, a když mě postaví, pustí mě. Tímhle přenádherná situace skončí a já jen svěsím hlavu a prohrábnu si vlasy a tak si je dám i z obličeje. Když se začne pootáčet, že by vylezl ven, chytnu ho a přitáhnu si ho k sobě.
"Bille, ta voda je fakt docela studená. Pojď ven dřív, než ti namrznou kulky," zasměje se a táhne mě s sebou ven.
"Jo, ale tu minutu to ještě vydrží jak moje, tak tvoje." Stojím si za svým. Jakmile doplaveme k hraně bazénu, chytnu jej a opřu ho o ni. Neváhám ani minutku a jemně ho políbím. Mmh, tohle mi tolik chybělo. Ty jeho sladké plné rty. Zaskočeně vydechne.

"Bille, mně se vážně začíná scvrkávat..."
Když tohle řekne, rukou mu sjedu po břiše na podbřišek a pak rovnou mezi nohy. Jemně  ho po tom místečku pohladím a líbnu ho ještě jednou.
"Řekl bych, že naopak," pošeptám potichu a vydechnu mu horký dech na rty. Nechci na něj naléhat, ale chci zjistit, zda čeká na můj první krok, nebo mě už nechce.
"Bille, co to kurva děláš?" vzdychne, ale nebrání se. A to je pro mě podstatné. Víc se na něj tělem namáčknu a kolenem mu vjedu mezi nohy.
"Co asi, hm?" pošeptám a políbím ho znovu, trošku víc dravě. Až to tak pěkně mlaskne.
"Přestaň..." vydechne tiše.
"Nelíbí se ti to?" zeptám se, ale pořád se k němu tisknu a začínám se o jeho tělo víc a víc otírat.
"Může nás tu vidět kdokoliv ze sousedů. Je to trestný, tak přestaň a pojď dovnitř," rozhlédne se.
"Máš strach? O to víc, je to vzrušující," šibalsky se usměju. Věnuji mu ještě jeden polibek a pomalu se od něj odtáhnu.

"Přijdeš dovnitř?" zeptám se a ladně vylezu po schůdkách ven z bazénu. Prosím, řekni ANO a rovnou pojď, prosím.
"Jasně. Nezapomeň si na sebe navlíknout podvazky a tanga, ty malej provokatére," leze se smíchem za mnou. Otočím se za ním.
"Neříkej, že by se ti to nelíbilo, hm?" svůdně se na něj usměju. Náhodou, abych se přiznal, uvažoval jsem o tom. Ale tanga bych velmi nerad.
"Na tobě? Vlastně ani ne," ušklíbne se. Vezme z lehátka ručník a jde dovnitř, přičemž se utírá.
"Ne? V tom případě to vyzkouším," usměju se na něj. Ani jsem se moc neosušil, takže jsem ještě celý mokrý.
"Jenom to ne!"
"Proč ne?" zakřením se a jdu dál, pozpátku.
"Bille..." povzdechne. Vezme mě za ramena. "Podvazky jsou pro ženský. Ty ženská nejsi. Tak to nech tak, jak to je. Beru tě i tak, ok?"
"Bereš mě i tak?" podzvednu jedno obočí a zadívám se mu do očí. Mám pocit, že bych byl schopen si na sebe vzít cokoli, jen proto, abych se mu líbil.
"Myslím to tak, že... Oh bože. Zapomeň na to," zavrtí hlavou a zas mě pustí.

"Víš, co mě překvapuje?"  řeknu, když mě pustí a udělá ode mě krok stranou. "Říkal jsi, ať ti dám sám najevo, že o něco víc stojím. Že stojím i o pitomou pusu, která pro mě tolik znamená. A když to udělám, jsi chladný. Takže, asi máš jasno," vezmu si svou osušku a začnu se otírat.
"Kdybychom měli kolem domu dvoumetrovou zeď, aby k nám nikdo neviděl na zahradu, tak bych tam klidně zůstal. Tak laskavě přestaň s tím, že jsem chladný," povzdechne.
"Jsi chladný i tady," snažím se si trošku vysušit vlasy. Nechci na sobě dát znát, jak moc mě to bolí a mrzí. Jak po něm toužím. Nebudu za ním pořád dolejzat.
Pozvedne obočí. "Ne, to tedy nejsem..."
"Ne? Ale vypadá to tak. Studenější než psí čumák. A to se můžu přetrhnout a snažit jak chci," odvětím smutně a zakroutím hlavou.

"Co jsem zase udělal?" podívá se na mě nechápavě. "Nebo spíš... neudělal."
"Tome, to je jedno. Já to nechci nijak řešit. Prostě to tak je, zřejmě to tak být má. Jen jsem si myslel, že to, co se stalo a mezi námi dělo, neskončí jedním večerem. Byl jsem zřejmě naivní." Zřejmě jsem těch pár hezkých dnů zakřikl. Nečekal bych, že dnešek se pokazí.
Mlčky mě pozoruje.
"Omlouvám se, já jsem asi očekával víc, než je možné, abys mi dal. Ale to je můj problém, za to ty nemůžeš." Mám hroznou potřebu mu to říct. Všechno mu říct, jak se cítím, jak si myslím. Ale za upřímnost se platí, bohužel.
"Ale tak to přece, Bille, není..." povzdechne.
"A jak je to?" řeknu naprosto klidným hlasem a posadím se na opěradlo pohovky.
"Já-já... Já nevím..." vydechne bezmocně. Pomalu se zase zvednu.
"Promiň mi to," pohladím ho jen něžně po tváři a rozejdu se směrem do koupelny.

"Bille," chytne mě Tom lehce za ruku. "Pojď sem..."
"Já chtěl jít do koupelny, jen..." nedořeknu a nakonec se otočím na něj. Posadí se na gauč a naznačí mi, abych si sedl na něj. Ale to neudělám. Pouze k němu dojdu a čekám, co mi chce říct.
"Bille, notak..." stáhne si mě na sebe. Když už si mě na sebe stáhne, usadím se na něm, ale ne celou vahou.
"Ano?" zeptám se.
"Copak jsem ti nedal dost jasně najevo, že pro mě "ten" večer něco znamená?" snaží si vyhledat můj pohled. Ale marně. Koukám se do země.
"To jsem neřekl."
"Tak proč tohle děláš?" vezme mě jemně za tvář a přinutí mě, abych se na něj díval. A já se na něj dívám, skoro se až vpíjím do jeho očí.
"Co dělám?" zeptám se, jelikož teď nevím, na co přesně naráží.
"Proč říkáš takové věci, jako že jsem chladný? Copak si tě dost nevšímám?"
Zhluboka se nadechnu. "Protože jsi vůči mně odtažitý. Možná si to neuvědomuješ, ale já to tak cítím. Jak jsem řekl..." sklopím oči opět k zemi. "Dělám to, cos chtěl. Říkal jsi, že to uděláš, když budu chtít. Ale jakmile se pokusím ti dát pusu, nebo tě nedej Bože políbit, tak se zdráháš a vždy se z toho vyvlíkneš. Tak co si o tom mám teď myslet? Jednoduše to, že to už nechceš, a to je pro směrodatné. Nezlobím se na tebe, jen... jsi mi to mohl říct a já se nemusel ani snažit a pokoušet," zvednu se z něj.

"Dobře," zvedne se taky. "Jak myslíš." Popadne mě do náruče a nese mě po schodech nahoru. Sotva se ho stačím chytit.
"Co blázníš?! Pust mě,"  řeknu a snažím se mu vyrvat, ale nepustí mě.
"Chtěl jsi nejdřív mě, teď chceš do sprchy. Tak budeš mít oboje," otevře dveře do koupelny a postaví mě na zem.
"Ale... ale já..." koktám a koukám na něj jak na blázna. Když ovšem zpozoruju, že si svléká plavky, jen nasucho polknu.
"Tak na co, Billy, čekáš?" vleze nahý do sprchového koutu a s pobaveným výrazem mi drží otevřeno.
"Jsi šílenec!" zasměju se trošku a nakonec si plavky taky svléknu. Ne, že bych se nějak moc styděl, ale... trocha studu ve mně je. Zavře za mnou a pustí teplou vodu.
"Teplejší nebo studenější?" zeptá se.
"O trošku studenější," odpovím mu a jen tak zahanbeně tam postávám vedle něj. Nastaví ji.
"...tak?" zeptá se.
"Jo, to je ok," usměju se slabě.
"Ok," kývne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi pravidelný čtenář povídky "Obsession" ?

click 100% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama