Červenec 2010

Poprvé... ?

22. července 2010 v 18:19 | _Teri_ |  Manips
Takže, jedna z mých nejoblíbenějších autorek - Majka x) je tu opět s novou montáží a to hodně odvážnou montáží.
Tentokrát bych řekla, že si kluci dost pěkně prohodili role a vypadá to výborně!
No, posuďte sami x))



Ironie osudu 2/2

11. července 2010 v 13:45 | _Teri_ |  Ironie osudu
autor: Ivetka & Doris

--- druhý den --- 

To, co se stalo mezi mnou a Billem, je prostě nepopsatelné. Prostě to nedokážu popsat, ale bylo to snad to nejlepší, co se mi poštěstilo. Když jsem nad tím ale hlouběji přemýšlel, přišel jsem na to, že to bylo to nejhorší, co jsem mohl dopustit. Podvedl jsem tak celou mou rodinu. Styděl jsem se za to, vůči Nele a Sáře, jenže... nemohl jsem si prostě pomoci. Nela dnes brzy ráno jela navštívit svou matku a Sáru vzala s sebou, malá se babičky nemohla dočkat. Takže když jsem se ráno probudil, Nela nikde... Vstal jsem tedy a zašel do koupelny, abych se trošku opláchl a udělal si ranní hygienu, pak jsem se šel dolů nasnídat. Sedl jsem si ke sladkému pečivu a ke kávě a četl si dnešní noviny.  
"Tome?" přerušil mě od článku o jedné autonehodě Billův hlásek. Zvedl jsem s úsměvem hlavu, ale když jsem ho uviděl, hned jsem zkameněl. "Já... přemýšlel jsem nad tím celou noc a přišel jsem na to, že tu nemůžu zůstat..." položil si sportovní tašku, kterou držel v ruce na zem vedle sebe. 

"Co blázníš, Bille?" odložím hrnek s kávou. 
"Tome, nech toho, kazím ti tvou rodinu, a to nesmím dělat. Jsi šťastný muž, Nela je opravdu skvělá žena, a Sára je ta nejnádhernější dcera, jakou sis mohl přát. Nemůžu tu být s vámi a vědět, že kvůli mně se to tu všechno boří. Promiň mi to, neměl jsem tě přemlouvat k tomu, abych tu mohl bydlet," sklopil provinile hlavu a opřel se o futra dveří od kuchyně. Já na něj jen překvapeně koukal, nebyl jsem schopný jediného slova. "Nebudu tě zdržovat... pozdravuj Nelu a Sáru, až si najdu nějakou práci, donesu sem peníze za jídlo a za pobyt a tak... Děkuju, že jsi mi pomohl, Tome..." sehnul se pro tašku a šel do předsíně. Rychlostí blesku jsem vystřelil za ním a chytl ho za zápěstí volné ruky. 
"Ty ses asi vážně zbláznil..." zamračím se a otočím ho k sobě...

Ironie osudu 1/2

11. července 2010 v 13:44 | _Teri_ |  Ironie osudu
autor: Ivetka & Doris

Ahoj čtenáři, chci se předem omluvit, že jste ode mě už dlouho neviděli žádné pokračování z mých vícedílných povídek, ani žádnou mou aktivitu, ale střední škola už není sranda. Teď jsou prázdniny a mám v úmyslu vše napravit. Jako omluvu jsem pro Vás napsala comebackovou povídku, na jejímž stvoření se se mnou podílela Doris. Tímto bych jí chtěla strašně moc poděkovat za pomoc.  
Doufám, že se Vám naše dílo bude líbit :) Příjemné čtení... Ivetka a Doris
 

"Ahoj, Tome, prosím tě, máme tu takový menší problém, nemohl bys dorazit?" volal mi jednou odpoledne do práce můj kolega Tim. 
"Time, za ani ne dvacet minut mi končí směna, to to tam nezvládneš sám?" vím, že Tim musel s ještě párem nováčků jet na nějakou akcičku, kam ho povolali, ale že to bude takhle komplikované, jsem opravdu nečekal. "Dobře, za chvíli tam jsem..." odpovím sklesle po chvíli přemlouvání a hned po típnutí rozhovoru s Timem volám domů Nele. Nela je má manželka, chodili jsme spolu už dřív, ale manželé jsme ani ne 5 let. Máme spolu krásnou dcerku, která se jmenuje Sára.

"Ahoj, lásko, prosím tě, dnes se v práci trošku zdržím, jsou tu nějaké problémy. Hned, jak to půjde, se ti ozvu, ano?" předem mi bylo jasné, že Nela bude smutná, protože na dnešek plánovala, že si vyjde s kamarádkama na čaj a že já po dlouhé době pohlídám malou, ale vždycky, když si něco plánovala, se něco pokazilo, byl jsem ale rád, že to aspoň dokázala pochopit, neboť ví, že moje profese je opravdu zátěž.